Blog categories

Comments

Distančníí výuka 8.3. – 12.3.2021

Co děláme tento týden 8.3. – 12.3.2021

TÉMA – „Ve zdravém těle zdravý duch“

OTESÁNEK

Šel tatínek do lesa,
že si kloučka vytesá.

Pařízek si našel v lese,
tesal, řezal: najednou
kořínky se nadzvednou
a pařízek rozběhne se.

Domů s tatínkem si kráčí,
tatínek mu sotva stačí,
maminka se raduje,
chtěla kloučka, už tu je.

Pekáč buchet upekla mu,
na zem ustlala mu slámu.
Radují se, zpívají,
Otesánek jí a jí
a najednou rozhlédne se,
zívne, na mámu se třese.

“Sněd jsem talíř s buchtami
a teď se dám do mámy,
hamy, hamy, ham –
pak sním pekáč s kuřaty
a pustím se do táty,
lidi, to se mám!”

Máma stojí celá bledá,
ale táta – ten se nedá:

“Přines mámě, Otesánku,
vody v malovaném džbánku,
umyje tě, učesá,
půjdem zpátky do lesa.”

Otesánek řízy, řízy,
řeže dříví z mladé břízy,
řízy, řízy, říz –
ty víš dobře, milá pilo,
proč mu tolik vytrávilo
u zelených bříz.

A když už se v lese šeří,
běží s tátou na večeři.

“Mámo, já bych jed!”

“Všechnos prve sněd´!”

“Udělej mi vdolečky.”

“Až sebereš drobečky.”

Otesánek drobty sbírá,
chutnají mu, nevybírá,
než bys deset napočet,
převalí se, usne hned.

Druhý den ho táta budí,
Otesánka rosa studí,
do lesa však musí jít,
musí řezat řízy, řízy,
dříví z kropenaté břízy
a nesmí se zastavit.

A když už se v lese šeří,
běží s tátou na večeři,
neodmlouvá, všechno sní,
dostal chleba, kousek sýra,
potom ještě drobty sbírá,
lehne si a dobře spí,
spí a spí a spí a spí.

Povídáme si:

Zdravé a nezdravé potraviny – co máme rádi a co ne

Co našemu tělu prospívá a co mu škodí

Hrajeme si s pohádkou: OTESÁNEK

Byl jeden muž a jedna žena; zůstávali na konci vesnice pod lesem v jedné chalupě. Byli chudí: muž nádeničil a žena předla na prodej; a přece pořád říkali: „Jen kdybychom měli nějaké děťátko!“
„Buďte rádi, že Vám ho pánbůh nedal,“ mluvili jiní lidé, „však sami nemáte co jíst.“
A oni zas říkali: „Když my se najíme, najedlo by se ještě taky naše děťátko ….. jen kdybychom nějaké měli!“

Jednou zrána kopal ten muž v lese pařezy a vykopal pařízek, vyhlížel zrovna jako malé děťátko: hlavička, tílko, ručičky, nožičky ….. potřeboval jen temínko trochu sekyrou otesat, aby bylo kulaté a hladké, a kořínky na ručičkách a na nožičkách přisekat, aby vyhlížely jako prstíčky, a bylo děťátko, jen zaplakat!

Muž přinesl ten pařízek domů a povídá ženě:
„Tuhle máš, cos chtěla mít, ….. dítě Otesánka. Chceš-li, můžeš je chovat.“
Žena zavinula to děťátko do peřinky, hýčkala je na rukou a zpívala mu: „Hajej, dadej, hajej, Otesánku malý! Až se vzbudíš, hošíčku, uvařím Ti kašičku: hajej, dadej, hajej!“
Najednou začalo se dítě v peřince hýbat, vrtělo hlavou a dalo se do křiku: „Mámo, já bych jed!“

Žena nevěděla radostí, kam dříve skočit. Položila dítě do postele a běžela vařit kaši.
Když uvařila, Otesánek ji všecku snědl a potom zase křičel: „Mámo, já bych jed!“
„Počkej, děťátko, počkej, hned Ti přinesu!“ Poté běžela k sousedce a přinesla plný ucháč mléka. Otesánek pil, jen hltal, a když vypil, křičel zas, že by jedl.
Žena se tomu divila: „Což, dítě, ještě dost nemáš?“ Šla a vydlužila si ve vsi pecen chleba, položila jej doma na stůl a vyšla pak zase ven, postavit k ohni vodu na polévku. Sotvaže vykročila ze světnice, Otesánek, vida na stole chléb, vymotal se z peřiny, skočil na lavici a v okamžení ten bochník pohltil, a zase křičel: „Mámo, já bych jed!“

Máma přišla, chtěla nadrobit pod polévku: ohlíží se po chlebě ….. tentam! V koutě stál Otesánek jako kadečka a vyvaloval na ni oči. „Pánbůh s námi, Otesánku, snad jsi ten bochník nesněd?“
„Sněd, mámo, a Tebe taky sním!“ Otevřel hubu, a než se máma nadála, byla v něm. Za chvíli přišel táta domů; a jakmile do dveří vkročil, volal Otesánek: „Táto, já bych jed!“

Táta se ulekl, vida před sebou tělo jako kamna; otvíralo hubu a koulelo očima. A když poznal Otesánka, řekl: „Bodejž Tě běs! Kde je máma?“
„Sněd jsem ji a Tebe taky sním!“ V tom otevřel hubu a v okamžení měl tátu v sobě. Ale čím Otesánek více snědl, tím více se mu chtělo jíst. V chalupě nic už nebylo, co by za to stálo; i šel do vsi po něčem se podívat.

Potkal děvečku, vezla z pole plný trakař jetele. „Tys musel asi toho sníst, že máš tak veliký břich!“ řekla děvečka s podivením. Otesánek odpověděl: „Jed jsem, sněd jsem: kaši z rendlíka, ucháč mlíka, pecen chleba, mámu, tátu a Tebe taky ještě sním!“
Přiskočil, a děvečka i s trakařem zmizela v jeho břiše.

Potom potkal sedláka, vezl z louky seno. Otesánek postavil se mu v cestu a koně zůstali stát.
„Což se nemůžeš vyhnout, netvore? Půjdu-li na Tě!“ křičel sedlák a napřahoval bič.
Ale Otesánek si toho ani nevšiml a začal povídat: „Jed jsem, sněd jsem: kaši z rendlíka, ucháč mlíka, pecen chleba, mámu, tátu, děvečku s jetelem a Tebe taky ještě sním!“
A než sedlák se nadál, ocitl se i s koňmi a s vozem v jeho břiše.
Potom šel Otesánek dál. Na poli tam pasák pásl svině. Otesánek dostal na ně chuť a spolykal je všecky i s pasákem; ani památky po nich nezůstalo. Potom na úhoru tam uviděl ovčáka se stádem ovcí.

„Když jsem toho tolik sněd,“ povídá sobě sám, „taky ty ještě sním!“
Šel a všecko to do sebe vházel: ovce, ovčáka i se psem Voříškem. Pak se zas kolíbal dál, až přišel k jednomu poli; nějaká babička tam okopávala zelí. Otesánek se dlouho nerozmýšlel: šel a začal zelné hlávky vytrhovat a polykat.
„Což mi tu, Otesánku, škodu děláš?“ řekla babička. „Však jsi dost toho snědl, mohl ses už najíst!“ Otesánek se na ni zaškaredil a povídá: „Jed jsem, sněd jsem: kaši z rendlíka, ucháč mlíka, pecen chleba, mámu, tátu, děvečku s jetelem, sedláka se senem, pasáka s prasaty, ovčáka s jehňaty a Tebe taky ještě sním!“
I chtěl ji spolknout. Ale babička byla čiperná, uhodila Otesánka motyčkou do břicha a rozpárala mu břich. Otesánek se svalil na zem ….. byl mrtev.

A teď jste měli vidět! Z břicha mu napřed vyskočil pes Voříšek a za ním ovčák a za ovčákem skákaly ovce. Voříšek je sehnal dohromady, ovčák zapískal a uháněl domů. Potom z břicha vyběhlo hejno prasat, za nimi vyskočil pasák, prásknul bičem a hnal se za ovčákem. Pak vyšli koně, táhli plničký vůz sena; sedlák cukal opratí, klel a jel za pasákem taky ke vsi. Za vozem vyjela děvečka s jetelem a za děvečkou vyskočili z břicha muž se ženou a nesli si pod paží domů vydlužený pecen chleba.

1. Nakresli si na velký papír dva Otesánky s velkým břichem. Jeden se bude usmívat a druhý se bude mračit. Do břicha usměváčka nalep vystřižené obrázky z letáku zdravých potravin a do břicha mračouna nalep obrázky nezdravých potravin.

2. Připravte si s rodiči jednoduchý ovocný a zeleninový talíř. Co ti nejvíce chutnalo?

3. Vystřihněte si z papíru tři větší kolečka (talíře) a nakreslete, nebo nalepte obrázky potravin, které by si měl Otesánek dát k snídani, k obědu a k večeři.

4. Zavaž si oči a zkus poznat potraviny podle hmatu, čichu a chuti.

Malujeme:

Namaluj, nebo nakresli Otesánka, jak si ho představuješ.

Víš, jak se správně stoluje? Nakresli talířek, lžíci, vidličku a nůž. jak správně patří.

Tvoříme:

Společné vaření s rodiči – pomoc při přípravě snídaně, obědu a večeře.

Básničky:

Rozcvička

Kdo si dělá rozcvičku,

ten je zdravý jako rybka.

Ten má dobrou kondičku,

nesklátí ho žádná chřipka.

Ovoce a zelenina

Ovoce a zelenina,

to je zdraví, to je síla.

Kdo jí mrkev, ředkvičky,

bude zdravý celičký.

Bacil

Potkal bacil bacila,

“Zima už nám začíná!”

Ten, kdo chytí bacila,

toho čeká angína.

Jezte děti zeleninu,

ať nemáte v zimě rýmu.

Myjte ruce mýdlem denně,

to bacily odežene.

Sportujeme:

Udělejte si doma malou překážkovou dráhu a pokuste se ji zdolat. Podařilo se?

Až půjdete s rodiči na procházku, občas se zastavte a zkuste udělat:

10 dřepů

10 výskoků

Závod v běhu

Skok z místa – kdo dál doskočí

Pracovní listy:

Co je zdravé – zakroužkuj zdravé potraviny

Spočítej ovoce

Najdi dvojice a spoj je

Ovoce a zelenina – pojmenuj a vytleskej slova na slabiky

Roztřiď ovoce a zeleninu – rozstříhané obrázky správně nalep


Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *