Comments

Třída Koťátka 24. 1. – 28. 1. 2022

TÉMA – „Paní Zima čaruje, mráz na okna maluje“

Povídáme si:

– „Jak paní Zima začala kralovat“ – motivační pohádka

– „O zmrzlém sněhulákovi“ – pohádka

– „Mrazík, který maloval barvami“ – pohádka

Básničky:

Paní Zima

Paní zima čaruje,

studeně se usmívá,

mráz na okna maluje,

když se nikdo nedívá.

Rampouch

Rampouch visí ze střechy

a vymýšlí neplechy.

Má však zmrzlé nožičky,

hlavičku i ručičky.

A tak jenom viset musí,

Kdo chce, ať to taky zkusí.

Mrazík

                                   Mrazík cení zoubky,                                    

                              chtěl by do chaloupky.                            

                                              Co dovede to m víme,                                        

                                                         dovnitř si ho nepustíme.                                                   

                                         Ať maluje pěkně venku,                                     

bílé květy na okénku.

Sněhulák

První kouli, druhou, třetí,

                                      ze sněhu si koulí děti .                                        

                                       Koule staví na sebe,                                      

                             kdepak, sníh je nezebe.                             

                                        Podívejte, je to tak,                                           

narodil se sněhulák.

Písničky:

„Sněhulák“

„Rampouch“

„Mráz a sníh“

„V zimě“

Sněhulák - Výtvarná výchova

Rampouch | Kids songs, Childrens songs, Music do

                       Pin by Denisa Vondráčková Krupková on Písničky a básničky do školky | Kids songs, Sheet music, Songs

   Mateřinka | School songs, Childrens songs, Kids songs

Pracovní listy:

„Sněhové koule“ – grafomotorika

„Sněhuláci“ – vpravo, vlevo, nahoře, dole„

 “Cesta do ledového zámku“ – vizuomotorika

AKTUALITY MŠ KLADNO, MŠ DUBÍ, MŠ DŘÍŇ

180 Pracovní listy ideas | list, pracovní listy, předškoláci

Ledový zámek - bludiště - Výtvarná výchova

O zmrzlém sněhulákovi

Jednou v zimě, když napadl sníh, si děti postavily sněhuláka. „Páni, ten je krásný, ten se vám ale povedl,“ volala na děti maminka. Davídek a Verunka se na sebe pyšně podívali. Však se jim opravdu povedl. Oči měl ze sušených švestek, místo nosu mrkev a na hlavě starý červený hrnec. A protože se už začalo stmívat, zavolala maminka děti domů…

V noci mrzlo, až praštělo. Verunka ve spánku uslyšela tichounké cinkání. „Davídku, Davídku, co to je?“ Budila Verunka svého brášku. „Nech mě, já chci spát, ráno se podíváme,“ a tak děti znovu usnuly.

Ale cinkání tu bylo zase. Verunka se znovu probudila. „Davídku, vstávej, jdeme se podívat na zahradu.“ Davídkovi se moc z teplé postýlky nechtělo, ale nakonec vstal. Děti si vzaly bundy, čepice a kozačky. Páni, to vám byla venku zima. Děti potichu chodily po zahradě a poslouchaly, jestli uslyší znovu to cinkání. A opravdu, bylo to jako malé zvonečky. „Už to vidím!“ volal Davídek a utíkal za sněhulákem.

Sněhulák se celý klepal zimou, jak byl celý zmrzlý, a tak to vypadalo, jako když zvoní rolničky.
„Copak se ti stalo, sněhuláku?“ ptala se Verunka. „Copak ty to nevidíš?“ cinkal sněhulák, „Je mi zima.“ Jak ti může být zima, jsi přece ze sněhu,“ divila se Verunka. „To teda nevím, ale asi tady zmrznu,“ cinkal zase sněhulák. „Co budeme dělat? K nám domů ho vzít nemůžeme, tam by roztál…“

Ale Verunku něco napadlo. Sundala sněhulákovi z hlavy hrnec a dala mu svoji čepici. „Zima, zima,“ cinkal dál sněhulák. Davídek si sundal šálu, tak já ti ji sněhuláku půjčím. Ach jé, to je teplounkou, děkoval dětem sněhulák. Ale děti už utíkaly se ohřát do svých postýlek.

Ráno, když šly do školky a školy, hledala maminka čepici a šálu. „Vy nezbedové, kampak jste je zase dali?“
Ale děti nic neřekly. Kdopak by jim uvěřil, že sněhulákovi byla v noci zima.

Jak paní Zima začala kralovat

 

Milé děti, jsem tady já, vaše Vyprávěnka, s pohádkou pod peřinku. Dnes vám budu vyprávět o tom, jak paní Zima málem nekralovala. Byla jednou jedna zeměkoule a na té zeměkouli byla čtyři království. První království Zimní, kde vládla královna Zima Běloučká. Druhé království Jarní, kde vládl král Jarňáček Zpěváček. Třetí království Letní, kde vládla královna Letnička Voňavá. Čtvrté království Podzimní, kde vládl král Podzim Hojný. Ale milé děti, také na té zeměkouli žila byla Babula Jagula. Nepřejte si to ani slyšet, do čeho se zapletla. Babula Jagula uměla totiž kouzlit. Vařila výborné bylinkové čajíčky pro krále a královny, aby neměli rýmu, kašel, bolení břicha, a tak dále. Jednou za ní přišla Královna Zima Běloučká, bylo to takhle na podzim, kdy ještě vládl král Podzim Hojný. Královna Zima prosila Babulu Jagulu, aby jí uvařila čajíček, prý ji trápí rýma, a než půjde v prosinci kralovat, chce být zdravá. Babula Jagula pozorně vyslechla královnu Zimu a začala míchat čaj z meduňky a sedmikrásky. (Dala do něj také trochu lásky). Tu jí do hlavy při míchání čajíčku skočil skřítek Pokušitel a našeptal jí: “Dej do toho čaje hódně a hódně meduňky a sedmikrásky, zbavíš královnu Zimu rýmy rychleji, věř mě věř, není to lež.” Začal se potutelně smát: “Chichi chacha, chichi chacha! Dej toho tam hódně a hódně!” Babula Jagula ho poslechla, aniž by si to ve své hlavičce makovičce přebrala, a našupala do vařící vody celý pytel meduňky a sedmikrásky, tak moc, že by po ní spali všechny lidičky ve všech čtyřech královstvích. Královna Zima si nalila čaj do termosky, poděkovala Babuli Jaguli, sedla na koně Fičáka a upalovala s větrem o závod do svého Zimního království.

Na svém hradě si pak lehla do své zmrzlé postele, přikryla se sněhovou peřinou, nalila si čaj do hrníčku a napila se. Hned po prvním loku upadla do hlubokého spánku, hrneček jí vypadl z ruky, a už spala a spala a spala. A jak to bylo dál na zemi s kralováním, milé děti? Zatím kraloval král Podzim, dohlížel, jak dozrálo ovoce – jablíčka, hrušky, a tak dále, zelenina – mrkev, petržel, celer, a tak dále. Dohlížel, aby lidé všechno sklidili, protože měla již brzy přijít vládnout královna Zima, která je dlouhá a zvířátka potřebují jíst. Přešel měsíc listopad a začal měsíc prosinec, kdy končí vláda krále Podzima a přichází kralovat královna Zima. Stromy už se těšily na sněhovou peřinku, a pořád nic. Zvířátka už usínala ve svých pelíšcích spánkem zimulánkem, královna Zima však stále nepřicházela. V pelíšku se probudil jezevec Brumlinka, už si myslel, že je jaro, protože mu bylo teplíčko, nestudil ho mráz. Ale ouvej ouvej, nikde neviděl své kamarády také vstávat a vítat krále Jarňáčka Zpěváčka. Jezevec Brumlinka smutně ulehl do svého pelíšku a pokoušel se usnout spánkem zimulánkem. Král Podzim už by také rád spal, byl celý unavený svým kralováním. Přemýšlel, kde je paní Zima. Chtěl jí již vládu předat. Byl tuze smutný, když viděl, jak vylézají z pelíšků zvířátka, na stromech začínají rašit pupeny a obilíčko se zelená. Tuze se o ně bál. Až uhodí pomocník královny Zimy Mrazík, tak vše v přírodě zmrzne. Nechtěl jen tak čekat, a proto si k sobě zavolal svého syna prince Podzimňáčka Hojného. Vše mu vypověděl a poprosil ho o radu. Princ Podzimňáček pověděl tatínkovi králi o nápadu, který mu našeptal skříteček Chytrolín – aby se spolu vydali do Zimního království, kde vysvobodí královnu Zimu. Král poděkoval synovi za radu a společně jeli k Zimnímu hradu. Po cestě ani živáčka nepotkali. Volali: “Haló, haló, královno Zimo, co se stalo? Haló, haló!” Jen ticho se ozývalo. Když přijeli k Zimnímu hradu, seskočili z koní, otevřeli vrata a zde spatřili, jak všichni spí a spí a spí. Procházeli celým hradem, až přišli do ložnice královny Zimy a král Podzim hned uviděl u postele převrácený hrníček, přičichl k němu a pravil: “Synáčku, cítíš také meduňku a sedmikrásku jako já?” “Ano, tatínku. Takové čaje vaří Babula Jagula. Musíme hned za ní, aby vysvobodila královnu Zimu ze spánku.” Při vyslovení posledního slova se rozrazily dveře. Do nich vstoupila Babula Jagula a povídá: “Nesu královně Zimě čaj, aby se probudila a mohla vládnout.” Přiložila spící královně k ústům hrnek s čajem, opatrně jí dala napít a královna Zima se po prvních doušcích začala probouzet. To bylo radosti! S královnou Zimou se probudilo i celé Zimní království. Poděkovali králi Podzimu, princi Podzimňáčkovi i Babuli Jaguli za záchranu a na skřítka Pokušitele, který to vše způsobil, se už ani trošku nezlobili. Královna Zima nechala osedlat koně Fičáka, který odvezl krále Podzima a jeho syna do jejich království, kde ulehli spolu se všemi zvířátky, kytičkami a stromečky ke sladkému spánku zimulánku. A spali a spali a spali… Vše dobře dopadlo, milé děti, přejme si, aby i u nás začala kralovat královna Zima. Už usínám, půjdu také spát, abych mohla ráno vstát a psát pro vás novou pohádku. Odpředu pozpátku, odzpátku dopředu. Pššššš… Byl tam sněhový kopec, na něm ledový zvonec, na něj královna Zima zazvonila bim bam, bim bam bim, a pohádky je konec, cink! Přeji vám teploučké hajáníčko.

Mrazík, který maloval barvami

Zima je pěkná věc, v zimě se dá sáňkovat, lyžovat i bruslit, ale léto je přece jenom hezčí, v létě svítí sluníčko od rána do večera a všude jsou samé květiny, v parku, na zahradě i za okny. V zimě nemohou být za okny květiny, co Vás napadá, v zimě mohou být květiny leda v květinářství nebo v botanické zahradě, a tak okna vypadají smutně a lidé jakbysmet, chodí zamračení, hlavy v límcích, bojí se rýmy a hubují na mráz.
Ale mráz za nic nemůže, mráz dělá, co umí, aby lidi potěšil, například zamrzává řeky, aby se na nich dalo bruslit, a to není jen tak, to dá nějakou práci, na to se musí sejít celá parta mrazů a ještě mají co dělat, aby s tím byli za týden hotovi.
Někteří mrazové dělají na střechách rampouchy, veliké rampouchy, které krásně cinkají, když na ně ťuknete pravítkem, anebo maličké rampouchy, které nezvoní a jsou jenom tak na dívání.
Tyhle malé rampouchy dělají mrázkové, kteří ještě nechodí do školy a moc toho neumějí, nanejvýš nějaké ty hlouposti, jako je štípání do uší a podobně.
Když tihle maličcí mrázkové přijdou do školy, učí se všechno možné, mají i tělocvik, kde se učí běhat lidem po zádech, ale hlavní důraz se klade na malování oken. Je to pochopitelné, oken je na světě tolik, že je nikdo nespočítá, a tak každý pořádný mráz musí umět aspoň trošku malovat.
A tak si představte malého mrazíka, který má modrý nos a červené uši a jmenuje se František, sedí v lavici a poslouchá, je právě hodina malování a pan učitel vykládá:
Malování oken je práce velmi užitečná. V létě mají lidé za okny květiny; ale co v zimě? A proto my, mrazové, malujeme květiny na okna, aby se lidem po nich nestýskalo. Je Vám to jasné?
Jasné, volají mrazící, jasné, volá František a pan učitel pokračuje:
Mohli bychom malovat konvalinky, karafiáty, nebo macešky, ale není to tak jednoduché, dávejte pozor.
A pan učitel otevře skříň, vezme do rukou malou bílou konvalinku a podívejme se, konvalinka chytne a hoří, hoří jako svíčka, mrazící jsou celí pryč, ale pan učitel řekne:
To není nic zvláštního, to je normální přírodní úkaz, mráz spálí květinu, jasné? Proto se nemůžeme učit malovat, co by nás napadlo, ale jenom něco. A co to bude? Kterou rostlinu mráz nespálí, kdopak to ví? A František se hlásí a říká: Prosím, kopřivu.
Dobře, praví pan učitel, řekni to celou větou. Mráz kopřivu nespálí, říká František. A pan učitel přikývne:
Ano, mráz kopřivu nespálí, a proto mrazové odnepaměti malují na okna kopřivy a my je budeme malovat také.
A pan učitel otevře skříň znovu, dá každému jednu velikánskou kopřivu a pak štětec a bílou barvu a mrazící se pustí do malování.
Jenom František nemaluje, kouká a kouká a pak se hlásí a povídá:
Pročpak malujeme kopřivu bílou barvou, když je zelená?
Co je to za nápad, říká pan učitel, viděl jsi někdy, aby mráz maloval zelenou barvou?
A celá třída se směje, jak je František hloupý, a tak Františkovi nezbývá než vzít štětec a malovat bílou kopřivu. A docela mu to jde, ani byste neřekli, maluje nejlíp z celé třídy, a když odevzdá na konci hodiny hotový výkres, pan učitel ho pochválí a říká mu:
Může z Tebe být docela dobrý malíř, ale musíš být rozumný, Františku. Já vím, že by to bylo barvami ještě hezčí, ale barvy jsou drahé a oken je na světě moc, takové malování by se nevyplatilo. Bílá barva se dělá ze sněhu a toho je všude dost.
Jaképak vyplatilo ….. nevyplatilo, myslí si František, když jde ze školy do nů. Je to přece lidem pro radost a to je ze všeho nejdůležitější, ne?
A jak tak přemýšlí a jde kolem obchodů, kolem obchodů s botami a s klobouky a s voňavkami, vidí výkladní skříň plnou barviček. A František se dívá a myslí si, to by bylo něco, kdybych je měl. Pomaloval bych okna barevnými květinami a lidé by se nemračili, neschovávali by hlavy v límcích, připadali by si jako na jaře, a možná že by se i usmívali.
A tu ho napadne, co kdyby si barvičky půjčil.
Jde tedy do obchodu a řekne:
Dobrý den, rád bych si půjčil nějaké barvičky, abych mohl malovat na okna květiny. Zima je celá šedivá a bílá, pár barev nemůže škodit.
Ale prodavač má v obchodě krásně zatopeno, mráz je to poslední, co může potřebovat, a tak křičí:
Já Ti dám barvy, stejně nevíš, jak květiny vypadají, už ať jsi venku, ještě dostanu rýmu, a bouchne za Františkem dveřmi.
A František stojí na ulici a myslí si, rýma není přece tak zlá, okna plná kopřiv jsou horší, jak jsou ti lidé hloupí, a jde a mračí se, jako by spolkl deset ježků.
Ale zničehonic potká holčičku, která se mrazu ani rýmy nebojí, má červené tváře, vesele se směje a říká:
Ty máš legračně červené uši a modrý nos a mračíš se, jako bys spolkl deset ježků, co se Ti stalo?
Ale, řekne František, zlobím se na lidi, protože jsou hloupí až běda. Bojí se rýmy a nechtějí mi půjčit barvičky, abych mohl malovat na okna květiny místo bílých kopřiv.
A jaké květiny bys chtěl malovat? Žádné jsi přece neviděl, jsi mráz.
Viděl jsem jednu malou konvalinku, nežli shořela, řekne František, mohl bych malovat konvalinku, je to pořád lepší než kopřivy.
Víš co, řekne holčička, pojď se mnou do botanické zahrady,
je tam můj tatínek, uvidíš tam květin, kolik budeš chtít. A pak půjdeme k nám a já Ti půjčím barvičky.
A vezme Františka za ruku a jdou spolu do botanické zahrady.
Kdepak, to nejde, povídá tatínek, který je v botanické zahradě vrátným, mráz má tady vstup zakázán, pomrzly by nám květiny.
Proč by pomrzly, říká holčička, to není velký mráz, je to malý mrazík, a když nebude na květiny dýchat, nic se nestane.
Tatínek tedy řekne, dobrá, běžte si, a holčička s Františkem jdou do velikánského skleníku, kde je plno květin, červených a žlutých a modrých, pivoňky a tulipány a růže, karafiáty a macešky, a František se dívá a dívá, ani nedýchá, a holčička mu říká: Tohle ještě žádný mráz nikdy neviděl, ale budeme už muset jít, dlouho bys to bez dýchání nevydržel, já můžu být bez dýchání pod vodou jenom do desíti. A tak tedy jdou oba ven, ale František se ještě otáčí, aby si zapamatoval, jak květiny vypadají.
A když přijdou domů, kde bydlí holčička, je tam plno barviček a František si je půjčí a maluje s nimi zpaměti tulipány a karafiáty a holčička tleská rukama a říká, ty jsou ale krásné, ty se Ti povedly, zkus, jak Ti to půjde na skle.
A František se tedy pustí do oken a maluje jedno po druhém, holčička už dávno spí a on maluje pořád, pomaluje okna v celém činžáku, a když se ráno lidé probudí, mají za okny květiny a říkají si, je to vůbec možné, máme květiny za okny, jako kdyby bylo jaro, a usmívají se, a lidé, kteří jdou náhodou kolem, se usmívají také a všichni se zastavují a ptají se, nevíte, jak se jmenuje ten mráz, který nám udělal takovou radost?
A holčička, která to slyší, řekne, ten mráz se jmenuje František a bude nám malovat okna pořád, schovala jsem si ho, aby se mu nic nestalo.
Kampak jsi ho schovala, ptají se lidé a holčička říká, pojďte se mnou a uvidíte.
A vede je do kuchyně, otevře ledničku a lidé vidí, jak tam František sedí a jí jogurt s jahodami.
Tak je to správné, volají lidé, to je chytrá holčička, nebála se rýmy, vzala si mrazíka k sobě a teď ho krmí, aby dlouho vydržel. Takhle budeme mít veselá okna plná květin i příští zimu.
A opravdu, v tom domě mají od té doby každou zimu na oknech červené, žluté a modré květiny a nikdo se tam v zimě nemračí a nehubuje na mráz

Malujeme:

„Jak maluje mráz“ – zapouštění barev do mokrého podkladu,sůl

„Sněhuláci“ – kreslení, dolepování vaty, koláž

Vyrábíme:

„Sněhulák“ – ruličky od toaletního papíru

„Mrazíci“ – barevné papíry, krepový papír

Pohybové aktivity:

Koulovaná z papírovými koulemi, hod na cíl, chůze pomocí dvou papírů, PH „Na mrazíka“, PH „Na dva mrazy“

Venku:

Pozorování změn v přírodě, sníh, led, rampouchy

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *